Přátelé, dlouho jsem nemohl svoje myšlenky přetavit ve slova, po tomhle neuvěřitelným zážitku mi to nějak nešlo. Už je to víc než 14 dní, kdy jsme se s mým parťákem Fikim, bráchou v treku, rozběhli po pláži, skočili do Atlantiku a zakončili náš druhej přechod Pyrenejí, který jsme pojmenovali HRP Ultimate Crown 2022. Mně teď ale stále přijde, že moje hlava je stále v Pyrenejích. Držím si tu neskutečnou radost ze života, kterou mi HRPUC 2022 dalo a že je jí tolik! Víte, tohle nebyl jenom trail, tohle bylo žití vysněný života na plný pecky! Představte si, že nějakou aktivitu tak milujete, že jí dobrovolně chcete podřizovat svůj život. Představte si, že si v rámci něčeho takovýho vysníte něco velkýho. Něco, k čemu směřujete svůj život a svoje sny. No a pak se to stane realitou, ze který vás nic neprobudí a vy svou aktuální realitu hltáte plnými doušky týdny a týdny v kuse. Tohle byla oslava života v těch nejhezčích horách v Evropě na tom nejnáročnějším trailu v Evropě. A i když přijdou další traily, taková vzájemná konstelace přírodní krásy, terénní náročnosti, radosti, parťáctví, skvělýho počasí, to už jen tak nenajdu. Vím to. Tentokrát to bylo ještě vygradovaný tím, že jsem tři týdny před odjezdem na trail úspěšně dokončil studium a zároveň jsem neměl žádnou práci, do který bych se musel vracet. Ultimátní svoboda.
Nějakou dobu pracuju na tom, abych traily jen neprošel, ale abych si je naplno užil. Jsem člověk požitkář, kterej se snaží ze života vymáčknout úplný maximum. Oproti pyrenejský GR 11, kterou jsem šel v roce 2019, jsme s Fikim zvolili trochu volnější tempo a menší denní porci kilometrů. Ani jednou jsme se nikde neubytovali a peníze jsme cpali především do dobrýho jídla a pití. Tohle pojetí se ukázalo jako naprosto ideální, oběma nám vyhovovalo a maximalizovalo to prožitek z celýho tripu.
Celkem 46 dní jsme se každý den posouvali dál a dál skrze nejvyšší partie Pyrenejí. Celkem 24x jsme přešli hranici mezi Francií a Španělskem a jednu hřebenovku jsme šli po hranici s Andorou. Když to porovnám s ostatními dlouhými traily, který jsem absolvoval, tak z hlediska terénu a převýšení to bylo suverénně to nejnáročnější. Velký kameny, extrémně prudký kopce, zároveň chůze off-trail. Fiki to občas porovnával s korsickou GR 20 (180 km), kterou absolvoval. Teď už říká, že GR 20 je značená sranda. HRP je specifickej trail, je spíš pro fajnšmekry, ale má svoji prestiž i na jiných kontinentech. Například hikeři z USA nebo z Austrálie, kteří letí hikovat k nám do Evropy, si často vybírají právě Pyreneje a právě HRP. Třeba hikeři, kteří absolvovali PCT, zde chodí o polovinu denních kilometrů méně, protože to prostě rychleji nejde. Terén to nedovoluje.
Co mě letos na trailu překvapilo bylo to, jak málo signálu v těch opravdu vysokých Pyrenejích je. Byly sekce, kde jsme třeba 4-5 dní nechytli nic, což bylo úžasně osvobozující. HRPUC mi opět posunulo měřítka v tom, co je možné absolvovat pěšky. Občas to bylo nebezpečný, uznávám… ale když mě to tak bavilo. Na hřebenovku Cresta de las Espadas na Pico de Posets nikdy nezapomenu. Zde podotýkám, že některý hřebenovky a sedla by byly za nepěknýho počasí dost nebezpečný. Za to, že jsme absolvovali to, co jsem absolvovali, můžeme taky děkovat hezkýmu počasí. Zažili jsme dlouhou heat wave, ale jinak za těch 46 dní nám pršelo 4x, z toho celý den v dešti jsme šli jednou. Zbytek jsou dny s čistým nebem bez oblačnosti nebo dny s nízkým pokrytím oblačností.
Víte, já bych kromě toho, že bych od začátku vyrazil s kloboukem místo černý kšiltovky, bych nezměnil absolutně vůbec nic. Zkuste tenhle život žít taky. Lidé v dnešní společnosti se snaží žít život plný životních jistot se zabezpečenou budoucností a přicházejí tak o svobodu, kterou poutnický život na dálkových trailech nabízí. Vím, není to pro všechny, ale většina z vás by to určitě zvládla a mohlo by vám to změnit pohled na váš život a uspořádat ho, uzdravit mysl, ukázat vám svět a jeho krásy. Jak říkává moje kamarádka Justy: ‚‚Svět začíná za strachem.‘‘ Na světě je krásně a na trailu obzvlášť.
Nyní bych rád poděkoval všem, kteří nás na cestě podporovali, psali nám komentáře k reportům a hezký zprávy, reagovali na naše stories nebo jste prostě jen žili naši cestu s námi. Energie, kterou jsme se snažili předat, byla upřímná a byla vyvolána tou krásou, co jsme viděli a žili. Velký poděkování bych rád poslal do toho nejlepšího obchodu s ultralight vybavením na cesty, do Pod 7 kilo, díky kterým si můžu dovolit chodit takhle vysoko a daleko, nezničit se a zároveň mít dostatečnej komfort. Mockrát děkuju za podporu svým kamarádům, naší hikerský partě a mojí skvělý rodině, která se během tohoto trailu rozrostla o jednu členku. Děkuji také Norče, která za námi do centrální části dorazila, 10 dní s námi šla a absolvovala s námi dva nejvyšší vrcholy. Bylo to to skvělý a sranda zároveň. Co se týká trasy je třeba předat obrovské díky Královi Pyrenejí Chrisovi, za to, že nám pomohl dát dohromady tuhle trasu. On už je přešel 5x. Společně jsme dali dohromady něco, co jsme nazvali HRP Ultimate Crown. HRP bylo základ. Ultimate zahrnovalo různý odbočky na exponovaný hřebenovky, vrcholy, nebo sekce divočinou. Crown pak Korunu Pyrenejí (3 nejvyšší vrcholy). Tohle všechno dohromady nám zprostředkovalo unikátní a fenomenální zážitek. Mít život ve svých nohou je prostě nejlepší!
Závěrečný a největší poděkování patří týmu parťákovi, Házenkáři, plzeňskýmu Vikingovi s velkýma prackama, prostě Fikimu. Byl jsi ten nejlepší parťák, kterýho jsem si na HRPUC mohl přát. I když jsme každý z jiný generace, oba máme v hlavě a v srdci hory. A tahle skutečnost věk přenáší. Oba jsme prostě malí kluci, kteří chtěj mít radost ze života a to je to nejdůležitější. Ani jednou jsme neřešili jediný vzájemný problém, nasmáli jsme se do sytosti, sežrali a vypili jsme randál jídla a pití, vyprávěli jsme si spoustu různorodých historek a SPOLEČNĚ a STEJNĚ jsme prožívali tenhle KOSMICKEJ VANDR. Díky, brácho!
Z našeho HRPUC vyjde článek v časopise a během listopadu a prosince bude i přednášková tour po Česku. Těšte se na přednášku GR 11 & HRP: PĚŠKY PŘES PYRENEJE TAM A ZPÁTKY. Pokud všechno vyjde jak má, premiéra bude v úterý 1. listopadu (na svátek Felixe) v pražském kině Bio Oko. Přednášíme oba. :)
PS: Když jsme došli do cíle na pláž, volal jsem jsem tátovi, že jsme to dokončili a řikal jsem mu, kolik jsme ušli na vzdálenost a na výšku. Táta mi na to řekl: ‚‚No tak to jste fakt dobrý, teda jako ty musíš bejt dobrej, to je jasný, ale Fiki v jeho věku co předvádí, před ním klobouk dolů.‘‘ Jo tati, je to totiž přesně tak, jak říkáš, Fiki je prostě bourák!
Randálům zdar a na viděnou na přednáškách!
Kuboj Marmoťák
.
.
.
