(13,1 km; ↑ 485 m, ↓ 656 m; celkem 804,6 km) Aldudes → Elizondo
OBŽERSTVÍ, MÁLO KILOMETRŮ A HODNĚ SANGRÍI
Supermarket v Aldudes otevíral až v 8:30 a tak jsem si dopřáli příjemnej spánek až do 8 hod. Na kempingovym stolku jsme pak rozbalili velkolepej nákup a začali hodovat, zkrátka užívat si tu skvělou chuť k jídlu, kterou trailovej život v našich tělech vzbuzuje. Tentokrát jsme nakombinovali: mozzarella s rajčetem v ešáku, bageta s 400 g marmelády, pomerančovej džus, kafe, redbull. No hotovej ráj a příjemnej základ k tomu, abych po cestě do Aldudes už nemusel nic jíst.
Dnešním dnem jsme se dostali do fáze, že už to máme jen cca 70 km do cíle. Tenhle život je ale pořád tak skvělej a my se ho prostě vzdát nechceme, že jsme si řekli, že zase zvolníme a půjdeme dneska jen přes kopec do Elizonda a budeme víc jíst než chodit. No a v Elizondu budeme provozovat to, co umíme dobře - felit.
Kolem 10:30 jsme tak v Aldudes zavelili k odchodu a šli to potit do kopce na sedlo Puerto de Berdaritz (688 m n. m.). Po cestě jsme procházeli skrze louky a lesy a dokonce jsme míjeli jednu farmu, kde se prasata vesele čachtala v blátě.
Ve 14 hod už jsme seděli před supermarketem v Elizondu a vařili náš nejoblíbenější trailovej chod. Občas se mě lidi ptaj, co si takhle na trailu vařím, tak tady máte jeden tip. Těstoviny, bazalkový pesto, cherry rajčátka, olivy, sýr grana padano, oliváč a čerstvá křupavá bageta. Tohle jídlo vám naprosto uspokojí žaludek a přitom je tak jednoduchý. Stačí jen nerozvařit těstoviny. Tuhle velkou parádu jsme zalili dvěma pivkama a čtyřma litrama sangríi. Ano, čtete správně. A ano, vožrali jsme se sangríou jako bychom byli teenageři. Během odpoledne jsme se chtěli jít vyfelit na místní vobičejnej koupák, ale k našemu překvapení stál 8 € a paní na recepci, která si evidentně myslela, že pracuje v nějaký Aqualandii, nám dala najevo, že ona je evidentně lepší člověk než my. Krátký výňátek z debaty:
Paní: „Tak vstup stojí 8 €, pokud chcete jen sprchu tak ta je za 2,7 €. No a kdyžtak řeka je támhle.“ ukázala arogantně do zarostlýho koryta špinavýho a smradlavýho vodního toku.
Já: „Dobře, děkujeme, rozmyslíme si to.“ odvětil jsem s vykulenejma očima nevěříc svým uším.
Nechali jsme sprchu sprchou a odbelhali se ke kostelu, kde jsme pokračovali v prolévání rudé sangríjské krve z našich kalichů Sea To Summit X-Mug a X-Cup. Bivouac rozbíjíme v dešti ve městě u řeky. Je to punk, ale co viď, to celej tenhle kosmickej vandr.
Je to zvlášní, ale zbývají nám už jen poslední dva dny a v sobotu 6 srpna bude naše nohy omývat oceán. Věřte nám nebo ne, ale do cíle se moc netěšíme. Letos to opět nebylo o přemáhání se, ale o hltání toho úžasnýho životního stylu, co dlouhej trail v Pyrenejích nabízí. Kéž by to trvalo věčně a my jsme to mohli ještě votočit po GR 10 zpátky ke Středozemnímu moři…
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
