(31,3 km; ↑ 1131 m, ↓ 1256 m; celkem 835,9 km) Elizondo → Lesaka
Z ELIZONDA DO LESAKY, CHODIT UMÍME DOBŘE, ALE FELIT TAKY
Čtyřicátý pátý den našeho dobrodružství se nám povedlo před snídaní udělat 5 km a taky nějaký ty čenta hoření. Nad Elizondem u veřejných kempingových stolů si chvilku posedíme a snídáme. Víte, snídat až po hodině chůze, to je jedna z nejlepší změn mýho trailovýho režimu, co mi HRP dalo. Ukrojíte nějaký kiláky v příjemný teplotě, spalujete tuky a hlavně si víc vážíte snídaně, kterou pak navíc dáváte úplně v klidu. Zkuste to taky, je to super! Pokračujeme variantou, kde vede GR 11 a HRP společně po námi známé trase. Chvilku se jde lesem, chvilku po šotolině, chvilku po úzkým trailu na plochym hřebeni v mlze. Společnost mi dělal podcast Continental Divide Trail, kde Pavel Sabela, člověk podobného ražení mluvil o svý cestě. Mimochodem zdravim na AT, Pavle. Hikovat a přitom poslouchat podcast o hikování je prostě super, navíc když CDT je jeden ze dvou trailů, o kterých uvažuju příště. Mno.. uvidíme.
Kilometry ubíhaly rychle, po 22 km jsme přistáli na Puerto de Lizarrieta (441 m n. m.) a dali oběd. Odtud jsme se rozhodli trochu přehodnotit finišovaní našeho HRP. Namísto původní trasy přes vrchol La Rhune (905 m n. m.), kam se bohužel dá dostat i vlakem, volíme novou variantu GR 11 přes Lesaku, abychom zítra mohli končit hezčím a náročnější masivem Aiako Harria. Navíc díky instáči víme, že proti nám vyráží na GR 11 Češka Šárka, tak se alespoň můžeme potkat. Do Lesaky se klesalo většinou po pohodovym grevliči a tak jsme těch 10 km udělali za solidní hoďku a půl. Po cestě se mi (den před cílem) podařilo ztratit krytku na objektiv. Spadla mi za těch 45 dní třeba 150x, lovil jsem ji z těch nejtrnitějších keřů Pyrenejí, ale pokaždý jsem ji slyšel, jak upadla. Tentokrát bohužel ne..
Lesaka nás naprosto okouzlila. Úžasný město s historickym nádechem. Nakoupili jsme suroviny na žrandální piknik a láhev jahodovýho gina. Zabrali jsme místa v baru a čekali na Šárku. Když po 21 hod dorazila, přesunuli jsme se na nejlepší dětský hřiště, na kterym jsme zatim felili. Mladý plzeňský viking se houpal a ječel, jak kdyby mu bylo míň než jeho synům. Já to teda dělal taky, ale ode mě se to už tak nějak očekává. Brácho, to je skvělý prostě, taky chci mít v sobě pořád tolik života. Je úžasný, jak se na trailu ten věk smazává. Piknikovali jsme asi do jedný do rána dokud z toho gina, který byl původně na zítra na oslavu ve finiši, nezbylo vůbec nic. Pak jsme na kovboje vytuhli vedle modrý klouzačky. Zítra jdeme do finále, jsem zvědavej, jaký emoce mě přepadnou tentokrát..
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
