(30,4 km; ↑ 1220 m, ↓ 1286 m; celkem 866,3 km) Lesaka → Hendaye
SAUDADE, ATLANTIK A KRÁL PYRENEJÍ
Poslední den na trailu a já se probudím nevyspanej a s kocovinou… Achjo, Kuboji, ty seš nepoučitelnej. No co teď, prostě neuděláš nic. Vypít litr vody, pobalit a prásknout do koní. Ostatně chůze totiž pomáhá úplně na všechno včetně kocoviny. A tak jsme se rozloučili s věčně vysmátou Šárkou a vyrazili do našeho posledního dne na trailu. Do dne, kdy naposledy přičítáme kilometry, do dne, kterej skončí skokem do Atlantiku a všechno uzavře.
Na Fikim bylo od rána strašně vidět, jak je smutnej, že to celý končí. Já jsem se snažil o to, aby si hlava co nejvíc pamatovala to, co dělají nohy. Ten krásnej pocit, noha před nohu a takhle neustále znova a znova. Už jsme tu 46. den a mě to prostě přijde úplně normální, na svůj předtrailovej životní režim už si skoro nepamatuju. Tohle je můj život, na tohle jsem teď zvyklej. No a ono to dneska má skončit? Co to má sakra být?!
Procházeli jsme většinu dnešní trasy po známé GR 11 až k restauraci Ola-Berri Jatetexa. Tam jsme si uvařili poslední oběd ze zásob a šli jsme si pro tu třešničku na dortu. Masiv Aiako Harria složený s dílčích vrcholků, jenž přesahují 800 m n. m. Ten se majestátně tyčí nad Irunem, Hendaye, Hondarribiou, vlastně nad celym estuáriem Txingudi. Není součástí žádnýho trailu a na hřebeni je úžasná lehce lezecká stezka. Přesně tohle je ta třešnička, kterou nám doporučoval i sám Král Pyrenejí. Od restaurace to pro nás znamená udělat cca 630 m hoření v totálním pařáku. Zkrátka nejvíc jsme se tu zapotili během našeho posledního dne na trailu. Na vrcholovou partii vedla stezka, spíš stěna, která byla technicky náročnější než všechny sekce výstupu na Perdido. Na tohle jsme ale zvyklí, HRP nám neskutečně posunulo měřítka.
Na vrcholu jsem si dával svoje oblíbený nutellový sušenky a civěl na oceán, kterej se nám tady poprvé zjevil. Potom, co jsme asi za 30 min přelezli celej crest, kde jsme si občas i trošku popolezli, přišlo na mě trailový Saudade a moje první slzy smutku tady na HRP. Těžko tohle nějak popsat. Vy, kteří jste už šli a skutečně žili nějakej dálkovej trail, víte o čem mluvím. Vy, kteří jste zatím žádnej nešli, zkuste si vygooglit význam slova Saudade a představit si, že 46 dní jdete přes ty nejhezčí hory v Evropě, žijete svůj sen a on by měl najednou skončit. Tak asi tak..
Z ničeho nic to ale pominulo, při sestupu mi v uších hrál song Let’s Go On A Hike od Adama Finka a pocit přítomnýho prožitku z chůze začal vytlačovat smutek. Oba jsme šli podle emocí a valili to do Irunu. Jakmile nadmořská výška ukazovala číslo, který se dalo spočítat na prstech jedný ruky, byli jsme dole. Koupili jsme si sixpack píváků a do Hendaye, kde oficiálně končí HRP, jsme došli veselí. Na oslavu 0,75 l francouzskýho pšeničnýho piva La Goudale, mohutný plácnutí, obejmutí a běh do Oceánu. Je 20:00 hod, jsme tady, je konec. Anebo ne? Co to ještě něčím vyšperkovat?
Člověk, kterýho nazýváme králem Pyrenejí, dánskej dharmovej tulák Chris, kterej Pyreneje přešel 5x, přestěhoval se sem a pomáhal mi sestavit tenhle letošní Kosmickej vandr nás pozval k sobě domů. Na instagramu jsme v kontaktu 2 roky a teď se konečně potkáváme, na konci naší epický cesty. A tak se stalo, že jsme seděli s člověkem stejné krevní skupiny u něj na verandě v Hondarribii, kalili pivka a povídali si o trailu. Tohle byla ta skutečná třešnička na dortu.
Tímto naše HRP končí. Report, který právě čtete, je však předposlední. Ještě tu budu mít něco, čemu rád řikám Závěrečné shrnutí. Stejně jako guláš, zavěrečný shrnutí bývají lepší, když se rozleží, aby se chutě spojily. Tak zatím zdar, moc všem děkujeme za podporu, ještě se ozvu.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
