(dnes 16,3 km; ↑ 806 m, ↓ 2256 m; celkem 240,7 km) Étang du Rouch → Mounicou
DIVOČINA VRCHOLÍ NÁDHERNÝMI JEZERY A RYCHLÝ PŘÍJEZD DO CIVILIZACE
Jeden z mých nejvýše položených trailových bivaků u jezera Étang du Rouch se vydařil na výbornou. Spal jsem dokonce jen v košili, v leginách a bylo mi krásný teplíčko. Celkově se mi tu letos strašně dobře spí s denním průměrem tak 7-8 hodin denně. Možná jsem takhle dobrej spánek na dlouhym trailu ještě neměl. Můžou za to tři hlavní důvody:
1) dobře se před spaním najíst a nepřejíst
2) ultrapohodlná karimatka s vyšší izolací (R 4,2)
3) quilt, díky kterýmu můžu spát na břiše, roztahovat se a víc uvolnit nohy při spánku.
Od jezera Étang du Rouch klesáme zase po tečkovaný stezce prudkej sráz. Zase punková stěna, zase divočina, ale to už je tu prakticky denní chléb. Pod svahem ležela nějaká žlutá věc. Z dálky to vypadalo na stan, ale po bližším prozkoumání zjišťujem, že je to velkej žok naplněnej dřevem, solí, granulema pro psoj a pivkama. Dle data spotřeby na pivkách usuzujem, že to tady leží od loňska a že to tu pravděpodobně upustil vrtulník. Kokain žádnej.
U říčky stavíme a dávame luxusní snídani z vlastních zásob zahrnující bramborovou kaši s oliváčem a fuentem, sušenky Granola a silný kafe. Pak se šlape náramně. Procházíme náročnym terénem kolem několika jezer. U jednoho z nich stavíme, jelikož je tam nádherný Refuge de l’Étang Fourcat. Dáváme škopácí a mazlíme se s místní krásnou bílo-černou bodrerkou. Fakt začínám přemýšlet, že si jednou pořídím dalšího trailovýho parťáka, kterej bude mít vlastní ultralehkou brašničku na grancle.
Kolem jezera Petit Étang Fourcat, který mělo témeř tvar srdce, přelejzáme poslední dva hřebeny. Pro představu o nárošnosti v tuhle chvili jsme měli v nohách 8 km a 4 hodiny čistýho času chůze. Po lanech doslova slejzáme k dalšímu jezeru, který dle mapy nemělo název. Vykoupal jsem se v něm a pojmenovali jsme ho Étang du Kuboj (první fotka). Na břehu pak vaříme kuskus s tuňákovym salátem a pak dáváme ledový kafíčko. S naplněnym břichem doslova letím těch 1600 vejškovejch dolů. Pěšinka je místy krásně zařízlá do svahu, místy krásně serpetinuje lesem.
Dovalim to až do Mounicou, kde máme v plánu stopovat směrem do města, abychom se dozásobili. Čekám na Fikiho a jakmile přejde silnici směrem ke mně, zvedám palec a už se vezem s dayhikerama z Toulouse. Můj nejrychlejší stop v životě nás dostal během chvilky do Vicdessos. V místní restauraci nabíjíme, dáváme burgery a škopácí. Je neděle, tak je krám zavřenej. V pondělí ráno nakoupíme a honem zpátky do divočiny!
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
