(dnes 18,8 km; ↑ 1479 m, ↓ 1217 m; celkem 273,8 km) Cabane de l’estany de Romedo de Baix → Refugi Mont Roig "Enric Pujol"
SKVĚLÝ REFUGI DE CERTASCAN & JÍDLEM K LEPŠÍMU DNI
Ráno se loučíme s Enigmou a valíme každý svým směrem za dalším dobrodružstvím. Ještě pár dalších kiláčků jsem Fikimu opakoval, jak je skvělý, že jsme někoho takovýho potkali. Terén je (jak jinak) než opět náročnej.
Bylo to ze začátku zvláštní zvyknout si na to, že člověk tady chodí přibližně stejně dlouho, jako býval zvyklej, ale ujde o půlku míň kilometrů, protože ten terén to prostě neumožňuje. Kotníky, kolena, achilovky tu dostávaj každej den pořádně pokouřit. Pravidelně do sebe láduju dvojnásobný denní dávky hořčíku, vápníku a mažu si achilovky Voltarenem. Zatim tělo malá jak americkej gear.
Před obědem docházíme k asi nejlepšímu refužku, který jsme zatím za oba naše přechody navštívili. Refugi de Certascan se nechází na úžasnym místě uprostřed ničeho. Strašně milí lidi, příjemný zázemí, dobře vychlazený pivko, kartuše ke koupi, reliéfní mapa Pyrenejí, nabíjecí ústředna pro hikery, wifina zdarma, sprcha, umyvadlo na praní, šňůry na sušení, atd.. Jo a málem bych zapomněl na obrovskýho a úžasnýho psa jménem Oso (šp. medvěd). No nakonec jsem tam strávili víc než čtyři hodiny a pak jsme denní nášup kiláčků museli horko těžko dohánět.
Po velkých kamenech jsme lezli na Coll de Certascan (2589 m n. m.) a taky z něj. Celý odpoledne jsem si připadal strašně gumovej. Nohy mě nechtěly poslouchat a v hlavě se mi honily divný myšlenky: „Jsem snad unavenej? Blbost. Vždyť tohle je teď můj vysněnej způsob života a k tělu se tu chovám hezky. Tak co je sakra?“
Zahučeli jsme až do Noarre na 1600 m n. m., kde jsem si uvařil pořádnej gáblík a kafe. Pak zas pořádně do kopce. Ale tak co, tohle jsou prostě Pyráče a to k nim tak nějak patří. Nahoru už mi to šlo klasicky v nastřelenym stylu. Těsně před setměním docházím do útulně Refugi Mont Roig "Enric Pujol", kde jsou poslední dvě volný místa na spaní. Ó jaký štěstí! Před refužkem se kochám jezerem Estany de Llavera, který bylo jako zrcadlo. Čekám na Fikiho, kterej přichází až za tmy. Usínáme v plnym mini stříbrnym plecháči, jehož stěny rezonujou chrápáním.
Ponaučení: Když ti přijde, že seš fyzicky marnej, jez víc. Když ti nefunguje psychika, jez víc. Jez víc, jídlo je nejlepší jídlo dne.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
