(dnes 19,5 km; ↑ 1452 m, ↓ 1502 m; celkem 293,4 km) Refugi Mont Roig "Enric Pujol" → Estanyola del Clot de Moredo
PROPRŠENEJ DEN A KRÁTKÉ PŘEDSTAVENÍ NAŠÍ TRAILOVÉ KUCHYNĚ
V refužku skoro všichni vstávali dřív než my a tak jsme taky vyráželi dřív. Většina lidí na refužku měla pohorky, prý jdou HRP z druhý strany 32. den. Představa, že jdu HRP v pohorkách, tak bych asi chcípnul. Ta přilnavost, měkkost, prostornost a rychlost v běžecký botách je prostě nenahraditelná. Zkrátka představa semknutýho kotníku ve mně vyvolává nedostatek svobody.
Ráno se nám naskytnul další úžasnej pohled na přelévající se oblačnost přes hřeben přímo nad refužkem. Už po půl hodině hiku začalo pršet a v dešti jsme šli až do 15 hod. Překlenuli jsme tři sedla vostrým terénem. Všude tekla voda. Párkrát jsme se natáhli na mokrejch kamenech. Fiki dokonce jednou sjel pár metrů po prdeli.
Odpoledne jsme došli do údolí na asfaltku a alespoň na chvilku jsme tam posílali naše dávno zapomenutý tempíčko, kterýmu se obvykle (za mlada) říkávalo Randál. V Alós d’Isil jsme se vyfelili před refužkem, jenž bylo zavřený a vstup a přespání jenom za poplatek. To pro nás znamenalo, že budem radši mokrý před nim. Slíbili jsme si totiž, že během tohohle trailu neutratíme za ubytování pod střechou nebo jakejkoli kemp ani euro. Klidně necháme randál za velkolepý tříchodový menu v restauraci nebo za litry piva, ale na ubytko zkrátka neuvolníme ani cent. Chodíme venku, žijeme venku, tak i spíme venku.
Před refužkem začínáme vařit. Voda, oliváč s bujónem, do toho kuskus a tuňák. Zvykli jsme si tu do všeho dávat bujon (a samozřejmě oliváč), kterej se tu stal základní ingrediencí. Pro představu, když vaříme těstoviny, tak do vody dáváme bujon. Když jsou těstoviny uvařený, vodu neslejváme, nýbrž odleváme do hrníčků a poctivě po přiťuknutí vykalíme. Druhým příkladem je dvouchodové využití vody s bujonem. V první fázi se do vroucí vody s bujonem dají nudle. Chvilku se to nechá odstát a snědí se jen nudle. Ta voda s bujonem se pak opět přihřeje a využije se jako voda na kuskus, do kterýho se pak dá ještě tuňák a oliváč. Tohle všechno většinou zalejváme dvojnásobnym kafíčkem a pak vystřelíme 1000 vejškáčů hoření (nahoru).
Tohle přesně jsme udělali dneska k večeru a v nádhernym údolí ve 2300 m n. m. jsme to zapíchli u jezera. Jak jednoduchý a krásný život.
PS: Když nemáte oliváč, tak tam nedávejte nic…
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
Comments