top of page
  • Kuboj

HRP DEN 17.

(dnes 20,3 km; ↑ 1555 m, ↓ 733 m; celkem 332,1 km) Barratge d’Aiguamòg → Lac de Mar


NÁVRAT NA GR 11, PŘÍJEMMÉ SETKÁNÍ A PRVNÍ ČELOVKOVEJ HIKE


K snídani se opět podávala míchaná vajíčka se šunkou a tunou oliváče. To nás značně nastřelilo a krátkej asfaltovej úsek nahoru jsme vylítli. Fiki povýšil trialovej multitasking na takovou úroveň, že psal report za chůze po asfiči. Cesta ubíhala rychle a údolím Val d’Aiguamóg jsme projeli jak nůž máslem. Řeka se kolem nás úžasně klikatila a my jsme si s Fikim zase pro jednou skvěle pokecali. Chůzi jsme zpestřovali nepravidelnými, avšak relativně četnými zastávkami k usrkávájí gina.


Těsně před obědem jsme potkali sympatickou HRP hikerku Rachel z Austrálie. Na první pohled bylo jasný, že se jedná o zkušenou thru-hikerku, která zkrátka tuší, kudy běží zajíc. Dokonce měla na zádech Hyperlite Mountain Gear 3400 Southwest, což její zdánlivě vysoce nastavený kredit ještě exponenciálně zvedlo (hope you translate it Rachel ). Prý jde HRP už podruhé, poprvé si tu totiž zlomila kotník. Jauvajs..


Oběd dáváme na Refugi de Colomèrs, bágy mažeme paštikou a naše těla ginem. Jsme zase na GR 11 v národním parku Aigüestortes. Tudy jsme už jednou šli. Přepadne nás opět nostalgie. Tentokrát je to však jiný, zrovna se tu běží ultra trail Val d’Aran (160 km, kumulativně 12200 m převýšení). Totálně vyrýsovaní borci tu doslova plivou krev. Jeden borec měl rozsekaný koleno, celou nohu od krve a prostě běžel dál. Jestli mě nějakej sport fascinuje, tak je to ultra trail. Ty borci jsou úplně jinde a mají můj velkej obdiv.


Mezi tím, co se běžci soustředí na uzoučký trail, já poslouchám pištění marmoťáků a jsem jako doma. S jedním z nich se naše pohledy protnou a jako by mi říkal: „Ten foťák si strč dopr….! Já chci svojí noru a trochu klidu.“ Na sedle Port de Caldes (2671 m n. m.) se trhám a krajinou ze 17. dne mojí GR 11 z roku 2019 letím. Jdu podle emocí, všude pode mnou jsou kamenný srdíčka a v půl 8 jsem na Refugi de la Restanca a čekám na Fikiho. Vaříme a pijeme co hrdlo ráčí. Čas je nám jedno. Kolik je hodin? Co je dneska za den? To nám je úplně jedno. V momentě kompletní saturace našich těl připínáme na hlavy naše ultralehký miničelovky Petzl Bindi (34 g) a rozjíždíme první noční hike. Vyškrábeme se k jezeru Lac de Mar a přímo na trailu bivakujem. Noc je jasná a nejhezčí jezero Pyrenejí zahalené do tmy dýchá stejný vzduch jako my.


Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022


Trasa zde: https://connect.garmin.com/modern/activity/9171281469












6 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page