(dnes 14,6 km; ↑ 439 m, ↓ 1126 m; celkem 346,7 km) Lac de Mar → Refugi de Conangles
NESKONALÁ JEZERNÍ KRÁSA A NORČIN PŘÍJEZD
V jednom z nejhezčích jezer Pyrenejí se srcadlily okolní štíty hor. Byla zima, ale my jsme si řekli, že tu ranní koupel si prostě dát musíme. Ostatně dneska má přeci přijet Máma (Norča), tak se musíme trošku ošplouchnout. Moje hikovací košile už zase začíná připomínat zebru vymáchanou v blátě.
Po koupačce si vyberem takovej pěknej velkej šutr, na kterej se nalodíme a vyfelíme. Dáváme snídani a povídáme si. S Fikim se mi neskutečně dobře povídá. Kdo jste někdy slyšeli Fikiho vyprávět, tak víte, o čem mluvím. Má neuvěřitelnou zásobárnu životních zkušeností a historek, a to ať už dobrých nebo špatných. No a ty hlášky? O jednu z nich, která byla z debaty o holkách, se s vámi podělím: „Holku z vesnice dostaneš, ale vesnici z holky nedostaneš.“
Od jezera Lac de Mar stoupáme do sedla, kde si chvilku sednu a vychutnávám si pohled na krajinu, která ze sta procent uspokojuje moje oči a mysl. Nikde nikdo, žádnej signál, divočina a úchvatný jezero Lac Tórt de Rius. Pouštím si Eddieho Veddera a přepadne mě smršť myšlenek, který mně vyvolává jen trail a divoká příroda. Tentokrát jsem si to všechno zapsal:
Všechny ty tvary vytvořené působením přírodních procesů jsou tady. Jsou tady přede mnou a já nejen, že je vidím, ale zároveň jim rozumím. Vím, jak vznikaly, zároveň předpokládám, jak se budou vyvíjet. Žádný závazky, žádná společnost, žádný deadline. Absolutní svoboda. Poslední roky jsem dělal konkrétní životní kroky, abych teď mohl žít tak, jak žiju a cítít to, co teď cítím. Možná jsem na prahu jedný velký životní změny. Konečně v životě nevim, co bude dál, a to je tak vzrušující. Proud řeky života mě nabral a já pluju korytem a nevim kde skončim. Kde se usadim nevím, vím jen to, že každá splavenina při poklesu unášecí schopnosti toku sedimentuje. Příroda a neskonalá krása jsou až příliš dobré na to, abych se jich vzdal. Asi budu nějakou dobu takhle žít. Budu postmoderní supertramp, kterej přežije a od společnosti si vezme jen to, co ho nezkazí.
Kolem 15 hod klesneme do údolí k silnici, která vede k většímu městu Vielha. Tady na nás čeká naše vždy úsměvavá kamarádka Norča (trail name Máma). Sedí u potoka, chladí 6 ks Plzní a 3 flašky Bucanera a s otevřenou náručí nás vítá. Norča s námi půjde tu část HRP, kdy máme v plánu Korunu Pyrenejí (3 nejvyšší hory). Byla to neskutečná sranda. Celý odpoledne jsme se koupali a když nám došlo pivo, vydali jsme se asi 2 km na jih k Refugi de Conangles a pokračovali dál. Tohle refužko ale příjemný nebylo. Po desátý nás vykopli a tak jsme zabivakovali pod jejich trampolínou.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
Comments