(dnes 25,1 km; ↑ 1267 m, ↓ 769 m; celkem 52,9 km) Saint-Martin de l’Arbère → Refugi de les Salines
KOSMICKEJ VANDR, KOSMICKEJ OBĚD
Probouzí nás bučení krávy, která kdyby chtěla, tak z našich přístřešků udělá cedník. Balíme a valíme bez snídaně. Najeli jsme na novej režim, kdy snídáme až po nějaký době chůze. Je to dobrý v tom, že pomalej rozlámanej člověk ráno neplýtvá časem, prostě zabalí a jde. No ale ta druhá důležitější věc je to, že tělo, když je ráno aktivní bez jídla, tak spaluje tuky. V Le Perthus si opět dopřáváme snídani šampiónů panini, trojitý presso, fresh džus a sušíme mokrý věci na vedlejším parkovišti. Po dlouhý době jsem i oprášil španělštinu. Je zvláštní, že si takhle na starý kolena ještě něco pamatuju.
Kolem pevnosti Fort de Bellegarde jsme začali stoupat hraniční stezkou skrze dubokorkový lesy. Potkali jsme Švýcara, kterej měl batoh jak kdyby v něm nesl ještě dalšího člověka. Nasekanej švýcarskej pohodář jde solo a je tu proto, že se chce odsřihnout od společnosti. Klasickej McCandlessovskej motiv. Bylo brutální horko, všechno v nás vřelo a tak jsem šli každej podle sebe. Cesta utíkala, společnost mi dělal Míša Tučných a já neustále přemýšlel nad tímhle kosmickym vandrem. Letos to zase bude jiný, než předchozí roky. Cítím se svobodnej jak nikdy. Školu mám hotovou, nemám práci, nemám přítelkyni, nic mě netíží a můžu se plně soustředit na tohle novodobý čundráctví, kterýmu se říká ultralight backpacking.
Nejvýraznějším zážitkem dne byla návštěva restaurace Trabucayres v Las Illas. Už včera nám Ofelie s Damiem říkali, že tam se prostě musíme zastavit, že tam mají úžasný jídlo. Nelhali. Objednali jsme si za 27 éček tříchodový menu (viz foto). Začalo to salátkem s výbornou zálivkou a rozpuštěnym mixem nějakýho francouzskýho sýra s vejcem. Druhej chod představovala svíčková z mladého býčka, k tomu brambor, grilovaná paprika, cuketa, zalitý to bylo výborně ochucenou smetanovou omáčkou. Třetí chod moučník - čokoládový brownie v pudinku krásně rozpadající se na jazyku. Toto všechno jsme zalejvali místním pivem, který se tam přímo u nich vaří. Občas jdete do restaurace, necháte tam randál, ale nic si z toho nepamatujete. Občas je ale návštěva restaurace zážitek hodný zapamatování. Tohle byl ten druhej případ.
Další kopec jsme dost vydejchávali už od začátku. S přeplněnym pupkem se blbě chodí, ale neuděláš nic, stálo to za to. K večeru proběhla ještě první osvěžující koupačka v potoce. Hlavu jsme složili na dřevěných lavicích v malým kameným pokoji Refugi de les Salines.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
