(dnes 11,7 km; ↑ 1401 m, ↓ 1401 m; celkem 376,3 km) Refugio de Renclusa → Refugio de Renclusa
KORUNA PYRENEJÍ 1/3 (PICO DE ANETO 3404 m n. m.)
Koruna Pyrenejí zahrnuje tři nejvyšší vrcholy Pyrenejí. Žádný z nich není přímo na trase HRP, ale jsou od ní blízko. Naše HRP Ultimate Crown není "crown" jen tak pro nic za nic. Během našeho thru-hiku chceme všechny tři vrcholy zdolat. Pico de Aneto 3404 m n. m. je nejvyšší a pro nás první na řadě.
Vstáváme v 7, ale vzhledem k tomu, že se zakecáme s jedním americkym hikerem, kterej jde Hexa trek, vyrážíme až v 10. Btw borec má za sebou třeba PCT a říkal, že tu chodí polovinu, někdy i míň než polovinu denního nášupu kilometrů a to ani nejde po HRP, občas jen sekce. Zajímavý srovnání. Celkově mě těší, že do Evropy lítaj čím dál víc hikovat Američani nebo Australani. Je to prestiž. I když jsme všichni hikeři z masa a kostí, nosíme povětšinou stejnej gear, tak jednu věc tu v Evropě prostě na takový úrovni nemáme - trailovou komunitu a sounáležitost s trailem. Ale nebojte, ono se to tu stejnak nějak vyklube.
Vyrážím jen s malým batůžkem a od Refugio de Renclusa nás čeká cca 1300 m hoření. Správce chaty se nás snaží ještě přemlouvat, že v 10 hod už je pozdě nahoru vyrážet a ukazuje mi video, jak tam nedávno nějakej člověk po ledovci ujel pár stovek metrů dolu. Podmínky jsou tam prý letos "horrible". Řekli jsme si, že uvidíme, případně ledovcovou část podtraverzujem nebo to úplně otočíme. V první části se jde po nepřejímně prudkem svahu, což není takový problém jako neustálé hledání extrémně špatně značenýho trailu. U sedla Portillón Superior dokonce přelejzám rozvětranej a exponovanej úzkej hřeben. Potkávám týpka s mačkama a cepínem, jak míři dolů. Prý tam nevyšel, nemá na to fyzicky a bolí ho koleno.
Další částí výstupu měl být traverz pod ledovcem. Jde se v celku slušně, občas přeskakujeme velký balvany, občas jdeme po sněhu, na kterym si nasazujeme nesmeky. Poslední podvrcholová asi 70 m dlouhá sekce po ledovci na značně ukloněnym svahu už ale obejít nejde. Zkouším, co na to moje nesmeky Snowline Trail, který mám z Pod 7 kilo. Držely překvapivě skvěle, ale i tak jsem si dával velký majzla. Zbýval poslední náročnej úsek, kterýmu se říká Mohamedův krok. Přátelé, Mohamed je cca 15 m dlouhá a místy jen 50 cm široká skála u vrcholu (viz fotka č. 7). Doprava i doleva sráz tisíc metrů dolení. Tohle opravdu není pro slabý nátury. Na vrcholu u kříže jsem v 16 hod po šesti hodinách výstupu (5,6 km, 4 hodiny 15 min čistýho času chůze). Výhled úchvatnej, takovej jsem v Pyráčích asi ještě neviděl. Těžko něco takovýho popsat slovy.
Na dolení, na který tentokrát volíme cestu kolem jezera Ibón de Salterillo, se s Fikim i Norou loučím. Vím, že tohle chci prostě pustit a prožít svym tempem. Jakmile překlenu podvrcholovou část po ledovci, tak následuje dlouhá část po sněhu, kterou v nesmekách běžím. Nic brutálního, nic nebezpečnýho, čistá radost. Přijde mi, že letím. Jakmile skončí sníh jde se po ledovcem ohlazený skále. Moje skvělý boty Altra Lone Peak 6 na tom držej jak přibitý. Ta jejich přilnavost na nakloněný čistý skále je až neuvěřitelná. U jezera Ibón de Salterillo (900 m dolení od vrcholu) jsem za hodinku a na refužku za dvě. Nejlepší sestup mýho života zakončuju čtyřchodovym meníčkem. Málem jsem u toho usnul, takhle vyšťavenej jsem dlouho nebyl. Fiki a Norča docházej o 2 hodiny později a společně se ládujem. Teď budem potřebovat alespoň den volna, ta únava se tak naakumulovala, že to jinak nejde.
Náročnej výstup a nejlepší sestup mýho života!
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
