• Kuboj

HRP DEN 33.

Aktualizováno: 8. 10.

(9,4 km; ↑ 715 m, ↓ 410 m; celkem 564,3 km) Torla → Valle de Bujaruelo


NENÍ KEMP JAKO KEMP


Žádný auto mě v noci nepřejelo. Včerejší bivouac na příjezdovce k baráku vybíraný během noci v opilosti, patřil mezi moje nejlepší bivouaci přímo na cestě. Fiki to měl ještě vtipnější, zaplul vedle cesty do trávy do zarostlýho kamení a společnost mu dělal svízel přítula a nějakej další druh vegetace, kterej pak nemohl ze sebe setřást. Zcela upřímně přiznáváme, že to ráno bylo krušný s brutálním bolehlavem. První, co jsme dneska potřebovali udělat, bylo nakoupit na další 4 dny a tak hned po otvíračce v 8:30 dokupujem a plníme naše batohy úplně na maximum.


Další nutností bylo praní. To poslední proběhlo 21. den a od tý doby se ta lenost prát si oblečení tak nastřádála, že už se to dostalo do naprosto nesnesitelný fáze. Popocházíme do kempu Ordesa a na recepci se ptáme, zdali si tu můžeme jen vyprat. Milá a vstřícná recepční nám hned vyhoví, berem žeton, prací kapsli a jdeme na to. Zbytek dopoledne a velkou část odpoledne strávíme reportováním předchozích dní v restauraci v kempu. Neustále si objednáváme další a další jídlo a pití a číšník vždy mile reaguje a nosí nám, co si zamanem.


Bylo zase brutální horko a tak zvedáme kotvy až kolem 18 hod. Čas, kdy déháčka většinou už hrajou karty nebo scrabble, my máme nejradši. Nabližujeme se zpátky do Francie na HRP a jdeme po námi známe GR 11 a vzpomínáme. Na trailu nikdo není a zároveň není takový horko. Máme namířeno do kempu Valle Bujaruelo, kde mají být Terka a Kuba, kteří jdou GR 11 z druhý strany. Známe je jen z instáče a tak se moc těšíme na živé seznámení.

Když dorazíme, tak si hned s oběma padnem do noty a zažehnem motory našich obvyklých hlášek. Oba jsou to mlaďoši z Klatov, jdou svůj první dlouhej trail, gear mají polaďanej, na nohou Altry a hlavně neustále úsměv od ucha k uchu. Povídáme si o všem možným a v místní kempový restauraci pijeme (už zase) jedno pivko za druhým. Smějeme se upřímně a nahlas. Tak skvělí lidi!


Fiki posouvá každym dnem hiker trash situace na novej level. Tentokrát se rozhodl, že si svojí obrovskou bagetu na zítra udělá přímo na stole v restauraci. To se servírce nelíbí a upomíná ho, že nesmí jíst v restauraci svoje jídlo. On ji s klidným tónem v hlase řekne, že to nejí, ale pouze připravuje. Tohle byl evidentně takovej náš první drápeček. I když v restauraci pijem a máme celkem solidní útratu, odsouvají nás z venkovního sezení dovnitř. Prý se jí pouze venku, takže když nejíme, musíme se přesunout. Terka s Kubou se pak rozmyslí a chtějí si objednat (30 min před zavíračkou kuchyně), tak je servírka pošle do háje, že už nevařej, přitom ostatní normálně obsluhujou.


Okej, bereme pivka do zásoby a už jsme na cestě k jejich kempovacímu místu, že si s nima uvaříme a pak ještě půjdeme dál. Servírka nás zastavuje, že když jsme nezaplatili za noc v kempu, tak nejsme klienti kempu a v zápětí si volá další posili z kuchyně. Prý ani nemůžeme jít na Terčino a Kubovo kempovací místo. Ostřejším tónem nám říká, abychom vypadli a ukazuje k bráně kempu. V tenhle moment už to ve mě bouchlo a zvednul jsem hlas taky a tak trochu jsem ji poslal do míst, kam se tito lidé obvykle posílají.


Absolutně nechápu, že když jim uděláme útratu jak blázen a řikáme, že si chceme jen uvařit na vlastním vařiči na plácku s kamarádama a pak pujdem, tak nám to nevěří a myslí si, že je okrádáme. Nakonec vaříme společně před restaurací, kde jim to nevadilo a když restaurace zavře, rázem nejsme ani zákazníci restaurace a zase nás vyhazují, že prý rovnou zavolají policii. Okey, z tohohle už jsme víc smutní než naštvaní a tak odcházíme.


Posezení s Terkou a Kubou bylo tak strašně milý a klidně bych si povídal až do rána, jen celá tahle událost vrhá na ten večer trochu temnoty. Bereme čelovky, pouštíme můj HRP playlist na Spotify a jdeme 3 km dál spát pod širák k řece. Nálada se mi zvedá. Uvědomuju si, že náš vysněnej svět na HRP, kterej je zcela nezávislej na civilizaci a společnosti, co se snaží jen člověka sedřít z kůže, je mnohem svobodnější a hodnotnější. Nemá smysl si kazit tenhle Kosmickej vandr. Holt není kemp jako kemp, jsou skvělý kempy a pak jsou kempy jako tenhle.. Dneska jsme zažili oba extrémy.


Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022


Trasa zde: https://connect.garmin.com/modern/activity/9284435193









3 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše