(25 km; ↑ 1987 m, ↓ 1987 m; celkem 611,4 km) Refuge des Oulettes de Gaube → Íbon de Arriel Bajo
LUXUSNÍ HIKE PROVONĚNÝM ÚDOLÍM A VÝSTUP NA GRANDE FÂCHE
Po delší době byl Francois uvnitř orosen. Takových dnů nepřetržitýho ranního sucha jsem nikdy na žádným trailu zatím nezažil. Byla slušná kosa. Bodeť by ne, divočící tok, mezi jehož koryty jsme bivouacovali, vytéká ze zbytku ledovce pod severní stěnou Vignemale. Jdeme klasicky do kopce a jakmile nás zasáhnou sluneční paprsky, sedíme a rozbalujeme snídaňovej piknik. Byli jsme úplně bez šťávy, sotva jsme lezli, ale když jsme natankovali tu snídani, tělo bylo znenadání jak dobře namazanej stroj. Sedla Col de des Mulets (2591 m n. m.) a Col d’Arratille (2528 m n. m.) jsme přeletěli až do údolí Valée du Marcadau, kde to neskutečně vonělo borovicemi ostrůvkovitě rozesetých po celém údolí. Musím si do Felixe sehnat borovicovou vůni. Slunce svítilo, krávy bučely, vodní toky hučely a my obědvali na břehu řeky Mercadau. Vím, že se asi opakuju, ale tolik svobody, kolik mám letos na našem HRP Ultimate Crown 2022 jsem ještě nikdy neměl.
Po obědě přišlo zase 800 m hoření do sedla Col de la Fâche (2664 m n. m.), což mělo být naše poslední dvoušestkový sedlo na HRP. Při cestě jsme si ještě odskočili do jezera a dali po pěti dnech koupačku. Jezero bylo mělký a plný bahna, ale celkově lepší než drátem do oka. Od jezera se trhám a do sedla docházím sám. Mám totiž v plánu ještě vylézt na poslední třítisícovku Grande Fâche (3005 m n. m.). Fikimu už se nahoru nechce, tak valim sám. Ze sedla je to jen něco přes tři čenta nahoru, ale zase pořádně výživný tři čenta. Většinu stoupání lezu po čtyřech a trekový hůlky nechávám v polovině. Vrchol zdolávávám kolem 18:30 a moje oči mají k dispozici jeden z nejhezčích výhledů na celým HRP! Skvělá viditelnost na nádhernou horu Vignemale, hřeben Picos de Infierno a hlavně na Pic du Midi d’Ossau. Francie zahalená v oblačnosti. Svoboda, radost, euforie! Tyhle hory budou navždy v mým srdci. Kéž bych ten trail mohl jít neustále. Žiju tady tak neskutečně naplno!
Po cestě dolů jdu na jistotu, ale v hlavě jsem nastřelenej jako svině a plnej radosti. V sedle si vyzvedávám batoh a po cestě na Refugio de Respomuso, kde máme sraz s Fikim, běžím. Moje křivý, ale aktuálně skvěle fungující nohy, mají zase žně. Běží se mi tak lehce. Běh ale utínám u přehrady Embalse de Campo plano, kde si jeden stanující týpek všimne mojí vlajky na batohu. Konečne Čech. Míra je kameraman z Jablonce, kterej obchází Pyreneje v okruzích od Atlantiku k Mediteránu. V lednu prý doma zamával, sednul do káry a řekl, že se vrátí tak za rok. S týpkem Mírou si moc hezky povídáme, ale já vím, že musím běžet, protože na mě čeká plzeňský viking.
Kolem 21 hod dobíhám při západu slunce emočně naprosto na výši na refužko Respomuso. Fiki mi dává pivko do ruky a kocháme se výhledem na krásně nasvětlený Grande Fâche. Vedle mě sedí jeden týpek (podle kotníků déháčkař), kterej se mě zase ptá, jestli se mi něco nestalo, že jsem přišel tak pozdě. Už po několikátý vysvětluju déháčkařům, že ideální čas na hikování je Kdykoli a ten nejhezčí je Po ránu a Na večer. Týpek kroutí hlavou a nechápe to. No a kdybych mu řekl, že teď vypijem dva škopky, pak vezmem čelovky a půjdem si dát hikovací moučník, asi by z tý lavice nejspíš spadnul. Děláme přesně to, co jsem napsal a při svitu všech hvězd a našich miničelovek Petzl Bindi odtravezujem ještě 3,5 km k jezeru Íbon de Arriel Bajo. Tam se ozývá Francois a kolem 23:45 už ležíme.
Dneska to byl zas tak užasnej a libovej hike! Popořadě: Hike - snídaně - hike - oběd - hike - večeře - hike - 25 km vostrým terénem - tři hřebeny a 2000 m hoření. Skvělý! Enjoy your day, hike all day!
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
