(8 km; ↑ 848 m, ↓ 103 m; celkem 688,6 km) Lescun → Cabane de la Cure
MYSTICKÁ CABANA
Po nočním hiku jsme rozhodně nikam nespěchali. Ty kilometry, který jsme měli udělat dneska, jsme defacto už udělali v noci. Pěkně bez budíčku vstávačka v 10:30, pak rychle pobalit a rychle do krámu do města. Po cestě jsme si ještě stihli vyprat ponožky v lokální historický prádelně. Nákup na snídani v místní Epicerce byl klasicky ve stylu co chuť, to jeden kus, a tak jsme si udělali snídani absolutních šampiónů. Jenom za všechny položky jsme tam byli za 35 €, ale bylo to ultrakalorický porno, který zahrnovalo: bageta, 2x mozzarella, rajče, olivy, camembert, minipárečky, 2x čokoládový koláč, 2x káva, 1l pomerančový džus. Tenhle životní styl je prostě super, žereš na co se podíváš a nepřibereš. Letos mám dokonce takovej kalorickej příjem, že cítím, že jsem snad ani nezhubnul. Ideální.
Odpoledne doháníme reporty a pijem pivka v místním baru, kde to vypadalo, že rekonstrukce tu proběhla naposledy někdy za Napoleona. K večeru se vracíme zpátky do krámu a kromě nákupu na další dva dny bereme ještě flašku místní génépi! Mňam, sice se těm alpským nevyrovná, ale furt lepší než chůze v pohorkách. Kopneme do sebe ještě šlichtu těstovin s boloňskou a sýrem a valíme vstříc poslední cca 170 km dlouhý sekci úžasnýho trailu jménem Haute Route Pyrenées.
Všecko je už podstatně zelenější a zahalený v oblačnosti. Těsně před soumrakem dolezeme už s čelovkama ke Cabane de la Cure, u který je kromě spousty krav i jeden pán a oslík. Máme obrovský štěstí, pán má od cabani klíč, který mu půjčil jeho majitel, topí si tam a dle jeho slov hledá Mír. Ptám se ho, jestli můžeme zůstat. On okamžitě odvětí, že musíme zůstat. S Michelem z Cognacu jsme povídali jak večer, tak ráno a byl tak strašně moc přátelskej. K večeři si vaříme polívku a dovnitř neustále nakukuje ten roztomilej oslík. Michelovi dokonce ráno štípnul tašku s jídlem a pelášil s ní v tlamě pryč. Vždycky, když jsme ho chtěli posunout, abychom vůbec vyšli ven nebo dovnitř, tak se zapřel a držel. Prostě výbornej osloj.
Celá cabana byla na magickym místě mimo signál s výhledem na úchvatnou horskou vápencovou stěnu, který se prý říká Varhahy. Interiér byl tak maximálně pro 4 spáče a po stěnách byly rozesety fotografie a citáty. Byla tam i malá knihovnička s díly prokletých básníků jako byl Rimbaud nebo Verlaine. Naprosto mystický místo! Dokážu si představit tu inspiraci, protože na podobných místech určitě psával i můj oblíbec Jack Kerouac dílo Andělé zoufalství.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
