(18,2 km; ↑ 794 m, ↓ 1373 m; celkem 740,3 km) Port de Larrau (1573 m n. m.) → Chalet Pédro
OPOUŠTÍME VYSOKÝ PYRENEJE
Během noci ve větru a v mlze mi uvnitř mýho přechodnýho domova Gossamer Gear The One nakondenzovala slušná louže. Ráno jsem do sebe kopnul balení mých oblíbených sušenek Granola a vyrazili jsem na naší poslední dvoutisícovku Orhi (2017 m n. m.). Byla mlha a tak jsme si řekli, že na vrcholu chvilku počkáme, třeba se to rozfouká. A skutečně se tak stalo. Během 15 minut se nám vymetl obzor na všechny strany. Je to smutný, ale vysoký Pyreneje jsou za námi. Terén teď bude podstatně jednodušší, ale za to nebudou tak krásný výhledy. Pociťoval jsem na jednu stranu smutek u toho, že jsou ty hory za námi a na druhou stranu jsem vnímal i hrdost, jak jsme ty hory letos pořádně vymetli. Klasický trailový rozpolcení.
Z Orhi jsme klesali a traverzovali přes nižší kopečky a pastviny až do Iraty, kde byla restaurace. Paní měla sice plno a nejprve mě odmítla, ale když jsem tam celou dobu stál s pivkem v ruce, nakonec mě usadila. Jakmile přišel Fiki, objednali jsme si tříchodový meníčko - salát, kachna, dortík a najedli jsme se tak, že jsem pak pod stromem nekontrolovaně vytuhnul. Během jídla jsme si klasicky posušili, nabíjeli a kolem 17 hod jsme vyrazili do místní malý epicerky si dokoupit nějaký další jídlo. V momentě, když jsme měli platit, vypadl proud, došel papír v tom zařízení, co tiskne účtenky a slečna za kasou se ještě k tomu zaškolovala. No ty vado, jenom proces placení trval asi 15 min a během toho se za námi vytvořila fronta jak před Tuzexem. Ani velice zkušený plzeňský viking tohle ještě nezažil a to už je co říct! V jeho obrovskejch prackách držel nákup a postával ve frontě tak dlouho, že ho začaly bolet záda a nákup mu padal z ruky. Člověk může ujít XY kilometrů za den v brutálním terénu a s brutálním převýšením, ale postávání před kasou, to je mnohem náročnější!
Před epicerkou daváme pofel, pivečko a píšeme. Když slunce začne padat k obzoru, vaříme těstoviny s boloňskou. Těsně před západem slunce nahazujeme bágly a pokračujem. Slunce vypadá jak obrovskej oranžovej kotouč a nám se jde tak skvěle. Tyhle momenty dělaj z tohohle světa tak krásný místo k životu. Prostě jít Pyráče od východu k západu bylo nejlepší rozhodnutí. S čelovkama dáváme ještě pár ks kilometrů a pod stromama u řeky u Chalet Pédro pokládame Francoise Ronalda Jeana Cloude von Bivouaca.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
