• Kuboj

HRP DEN 42.

Aktualizováno: 8. 10.

(31,7 km; ↑ 1647 m, ↓ 1682 m; celkem 772 km) Chalet Pédro → Roncesvalles


PASTVINY, HORKO A STŘET S CAMINO FRANCES


Blížíme se do cíle k oceánu a přemýšlíme, jak to pojmout. Máme valit anebo naopak jít pomalu, ať jsme na trailu co nejdýl? Říkáme si, že prostě půjdeme a rozsekneme to za chůze. Ostatně za chůze člověk vždycky nejvíc vymyslí.. no a co jsme toho už letos vymysleli. Kolem vrcholu Okabe (1466 m n. m.) traverzujeme po úzký pěšině, která občas je krásně umetená, občas zmizí. Neustále kolem nás lítá sup bělohlavý. Je to obrovskej dravec, kterej má rozpětí křídel přes dva metry. Je to zajímavá podívaná, jak si tu tak neustále plachtí a snaží se najít něco mrtvýho, do čeho by zabořil svůj ostrej zobák.


U říčky Egurgiko Erreka dáváme obídek a koupačku. Podařilo se nám najít krásný místo ve vodním toku, kde se vytvořil stupeň a tůň, což je ke koupání ideální. Odpolední fáze je celkem nudná a navíc je zase příšerný horko. Jsme fakt strašně zmlsaný těma předchozíma krásama. Jsou dvě možnosti, buď ležet pod stromem u potoka, nebo jít. Vybíráme možnost jít a tak je o našem způsobu docházečky rozhodnuto. Prostě když je krajina fádní, je lepší práskat do koní.


Během pozdního odpoledne napojujeme stezku Camino Frences, konkrétně část její první etapy. Po většinu času je to široká šotolinová cesta, kterou lemují dřevěný tyče s logem Camina. Dokonce tu byl i emergency shelter se solárem a zásuvkou. Pak i lavička s wifinou a help pointem. Skoro na každým kilometru je tu help point s nápisem SOS number 112. Zajímavý.. Snažíme se to rychle přesvištět, ať si o nás náhodou někdo nemyslí, že jdeme Camino. Potkáváme pár šedesátiletých Britů, kteří po tý šotolině fakt doslova lezou po čtyřech. Každý metr do kopce je pro ně utrpení, ale prostě jdou dál. Nevzdávají to. Na sedle Lepoeder (1429 m n. m.) si chvilku sednu na camíňáckou lavičku a po 10 minutách přichází Brit. Myslel si, že jdu Camino a když mu říkám o HRP, tak ho ani neznal. Když se dobelhala jeho žena, hned ji šel přivítat, dal ji pusu a objal ji. Milej a silnej okamžik.


Do Roncesvalles, místa kde končí první etapa Camino Francés a zároveň čtvrtá etapa HRP, docházíme kolem 20:30. Zabíráme místa na terase v první hospodě a dvě holky, který se už zvedaj od stolu, nám dají zbytek jejich večeře. Asi už vypadáme tak strašně, že nám lidi dávají zbytky jídla. Dáváme pivka a burgery a kolem prochází pár dalších camíňáků, ale žádnej HRPčkař. Toho bychom totiž určitě poznali, protože by měl v rukou místo kusu klacku trekový hole. Je to tu zvláštní střet dvou různých pojetí dálkové chůze. Camino Frances je nábožensko-duchovní jednoduchá turistická trasa a HRP je technicky náročnej dálkovej trail přes ty nejvyšší hřebeny a hory Pyrenejí. Zatímco Camino zná každej, HRP je spíš pro fajnšmekry a tudíž ne tolik známý, což jsme si při debatě ve frontě na pivo na vlastní uši ověřili. Když to vezmu kolem a kolem, je jedno, co jdete, důležitý je, že vůbec jdete. Váš pohled na svět může změnit jak Camino, tak HRP. Co nás všechny ale rozhodně spojuje je to, že dáváme nohu před nohu a říkáme tomu chůze.


Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022

Trasa zde: https://connect.garmin.com/modern/activity/9325498223












2 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše