(19,5 km; ↑ 544 m, ↓ 1116 m; celkem 791,5 km) Roncesvalles → Aldudes
PO DRUHÝ STRÉCEM A NUDNEJ DEN PO ASFIČI
Co takhle se vzbudit s pocitem, že už jsou velký hory za námi a zbytek už je jen docházečka? Na tuhle nepříliš pěknou věc jsem ani nepomyslel. Moje první myšlenka se tentokrát soustředila na zkontrolování zpráv v mobilu. Noc nebyla náročná v camíňáckym doupěti v Rocesvalles, ale v Praze v Ústavu mateřství, kde moje kdysi dávno malá sestřička porodila svoje druhý dítě, maličkou Sárinku. Dneškem jsem se stal double strécem a věděl jsem, že teď se na chůzi moc soustředit nebudu. Po zabalení mých 5,4 kg švestek jsem se odbelhal do baru na snídani. Psali jsme reporty, jedli omeletu s bramborem a taky v 9:30 začali snídat pivo. Měl jsem takovou radost, ze vzniku nového života, že jsem úplně zapomněl, že nějakej trail jdu.
Ve 12 hod jsem objednával gintonic a ve 13:09 jsem volal Terce, specialistce na porod dětí po půlnoci. Přál jsem si sice dojít HRP před porodem, ale když někdo porodil týden před termínem, tak s tím holt neuděláš nic. Jak často říká plzeňský viking: „Do melouna a do ženský nevidíš.“ takže to přišlo tak, jak to přišlo.
Kolem 15 hod jsme opustili Roncesvalles a po Camino Frances jsme šli ještě asi 2 km. Zcela upřímně musím říci, že mě to dneska nebavilo. Zhejčkanej tou krásou předchozích týdnů jsem zatlačoval slzu smutku, když jsem musel po cestě do Aldudes brousit asfič. Kousek od sedla Meharroztegi (738 m n. m.) jsme potkali HRPéčkařku proti. Viktoria z Paříže jde po svý loňský GR 10 svůj druhej přechod Pyrenejí. Kromě toho, že měla na zádech skvělej žlutej batoh Gossamer Gear Gorilla 50, nás zaujala i její loňská příhoda z GR 10. Na jednom refužku u Gavarnie se ji prý tak líbilo, že se zeptala, jestli tam může pracovat a znenadání měla práci. Ty vado, a to zatím nešla kolem Refugi de Cestascan (viz HRP den 14.). Tam makat, to je vyloženě sen!
Po asfaltu a občas i po některých úzkých pěšinách jsme se kolem 19:20 dostali do Aldudes. Začal jsem obhlížet nějaký místa, kde by se za obvyklých okolností dalo sehnat pivo, ale marně. Všechno zavřeno a tak se uchýlíme za místní obchod k veřejnýmu sezení. Bivouac stavíme tam, večeříme poslední zbytky zásob a těšíme se na ráno, až si uděláme zase pro jednou snídani šampiónů. Je totiž skvělý chodit, ale stejně tak skvělý je jíst! Dnešní den končím v myšlenkách, že nás je v rodině zase o jednoho víc.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák . . . #hrp #hauteroutepyrenees #pyrenees #hrpultimatecrown2022
