Můj nejbližší okruh lidí už to ví, stejně jako vy, kteří jste poslední dobou navštívili nějakou z mých přednášek. Letos budu opět přecházet Pyreneje a vyrážím už přesně za 14 dní!
Pokud si vzpomenete, v roce 2019 jsem přešel Pyreneje po GR 11 a totálně jsem tak propadl tomu, čemu my hikeři říkáme ‘‘trailovej život‘‘. Od tý doby jsem tuhle aktivitu začal milovat. Ne pro počty kilometrů, ale spíš pro to, kým jsem, když žiju trailovej život v horách. Pyreneje mě tehdy naprosto očarovaly a já jsem si slíbil, že se tam vrátím. Pyreneje jsou hory, který mají úplně všechno. Vysoký štíty hor, často s celoročním sněhem, střídají hluboká ledovcová údolí. Stezky jsou vedený vysoko a traverzují náročným kamenitým terénem podél průzračných ledovcových jezer. Toto všechno doplňuje vysokohorský kras s roztomilými vodními toky. V nižších polohách jsou divoký původní lesy. V malebných horských vesničkách s jednotnou architekturou jsou milí úsměvaví lidé.
Pyreneje ale na rozdíl od jiných evropských pohoří oplývají skvělou komunitou hikerů. No a taky je tam spoustu marmoťáků. Kdo jste tam byl, tak mi pravděpodobně dáte za pravdu, že Pyreneje celkově mají nějaké zvláštní kouzlo, který se dá těžko popsat. Tím, že jsem je v roce 2019 přešel, nic neskočilo, ale spíš začalo. Když jsem mohl, vyprávěl jsem o nich, přednášel jsem o nich. Posedlost Pyrenejemi se mě držela i na vejšce, kde jsem v rámci jednoho předmětu napsal seminární práci na téma Přírodní prostředí velehorské oblasti Pyrenejí, kterou mi náš profesor geomorfologie (jeden z mých vzorů) pochválil slovy: ‚‚Kolego, z vaší práce je patrné, že s těmi Pyrenejemi úplně cítíte.‘‘ Zkrátka jste asi pochopili, že Pyreneje pro mě byly, jsou a budou srdcovka.
Letos se vracím do Pyrenejí s dalším pořádným plánem. Chci výš a chci náročnější terén. Chci je přejít z druhý strany, tedy od Středozemního moře směrem k Atlantiku. Tentokrát po náročnějším trailu HRP (Haute Route Pyrenées) a ještě při tom udělat Korunu Pyrenejí - vylézt na tři nejvyšší vrcholy pohoří Pico de Aneto (3404 m n. m.), Pico Posets (3369 m n. m.) a Monte Perdido (3355 m n. m.). Očekávám techničtější a náročnější terén, který bude místy i po sněžnících (beru si nesmeky). Během trasy bude méně možností doplňovat zásoby než na GR 11. Celková předpokládaná vzdálenost bude 840 km s převýšením více než 50 000 m. Na celou tuhle akci si vyčleňuju 45 dní. Vzhledem k náročnosti terénu a většímu prožitku chci výrazně snížit svoje randálovací tempo. Chci si dát zero day někde vysoko u jezera v horách. Chci trochu vydechnout, žít a vnímat všechnu tu krásu víc naplno!
No a teď ta největší pecka. Nejdu sám, ale nejde s mnou ani Káťa. Tentokrát si vpálíme pánskou jízdu s mým kamarádem hikerem Fikim, kterej ty Pyreneje loni po GR 11 přešel taky a taky jim podlehl. Oba budeme kompletovat náš pyrenejskej double po speciálně natrasovaný stezce, jenž jsem pojmenoval HRP ultimate crown 2022.
Už 20. června sedáme na bus a jedeme na náš výchozí bod Banyuls-sur-Mer. Od 22. června šlapeme směrem na západ.
Hikerský lide, těš se, budeme psát.
Randálům zdar! Kuboj Marmoťák a Fiki on the Road . . . #hrp #hrp2022 #pyrenees #kubojovycesty
