A jeden takový rekord se mi povedl tuto sobotu. Můj prozatímní rekord v počtu nachozených kilometrů během jednoho dne byl 36 km a byl již velmi vousatého data (loňský srpen). Před časem jsem si naplánoval jeden trek tak, aby měl 50 kilometrů, a já na jeho konci dorazil do centra Prahy. A nyní jsem si konečně našel čas tento pokus o rekord překonat!
Všecko to začalo v sobotu ráno, kdy jsem po budíčku v 5:30, někdy kolem půl sedmé, vyrazil s čelovkou a malým batohem z Nebřichu směr sever. První hodinu jsem šel sice celkem slušnou tmou, ale jakmile se rozednilo, začal jsem si užívat ten žlutej podzim, kterej jsem měl všude kolem sebe. Úsek mezi Loutím a Teletínem byl naprosto kouzelnej s lehkým nádechem divočiny, kde jsem na úseku asi čtyř kilometrů podél Teletínských vodopádů neustále jen podlézal a přelézal padlé stromy. Od Teletína jsem pokračoval dále na sever směrem na Třebsín, kde jsem po cestě potkal dva pěkný mloky skvrnitý v trávě. Od Třebsína následoval úsek kolem Medníka a poté rovnou dolů do údolí Sázavy. Podél Sázavy jsem šel až k Záhořanskému potoku, kde mě na čekalo stoupání do Oleška. Na rovinatém terénu Pražské plošiny jsem si trošku odpočinul a poté, co jsem sklesal do Vraného nad Vltavou, mě čekala nekonečná štace podél cyklostezky A2 až do centra.
Upřímně musím říci, že do 34. kilometru se šlo jako po másle a průměrnou rychlost jsem měl dost přes 5 km/h. Jenže již před Zbraslaví se začala zhoršovat bolest přibližně mezi patou a achilovkou, přidala se píchavá bolest v koleni a najednou jsem zjistil, že nemůžu regulovat svoji rychlost. Nešlo mi zkrátka zrychlovat a začal jsem kulhat. Naštěstí na 40. kilometru u nádraží v Modřanech přišla Hanča a zbytek cesty došla se mnou. Tímto jí moc děkuji za podporu! 🙂 Zbytek cesty do centra to byl už jen boj mezi bolestí a touhou po úspěchu. Nakonec jsem dorazil kolem 19 hod (opět za tmy) na Karlovo náměstí úplně vyřízenej.
A jaké to celé bylo?
Hranice jsou od toho, aby se posouvaly, a u fyzických výkonů to platí dvojnásobně. Celkem jsem ušel rovných 50 kilometrů za 10 hodin 19 minut s průměrnou rychlostí 4,8 km/h. Když si v hlavně promítnu tu dlouhou cestu, kterou jsem absolvoval během jednoho dne, je mi hezky a cítím, že jsem se zase posunul dál do nový kategorie denní kilometráže. Přineslo to také možnost zhodnocení mých psychických sil a fyzických možností mého těla. Nyní vím kolik kilometrů můžu za den ujít a necítit se jak po bitvě. Ale hlavně!
Chůze je krásná, tak choďte! ❤
Comments